Na začátku utkání má Jabeur jasnou převahu nad Ostapenko. Pak ale ztrácí své podání… Nebo má Jabeur převahu nad Ostapenkem? Nebo Jabeaurová nad Ostapenkovou?
V češtině se historicky ženská příjmení přechylují pomocí koncovky -ová a hned na začátku je třeba říct, že lingvisté to stále doporučují jako platný princip. Ale…
Některá se už odjakživa nepřechylují, třeba umělecká (Mata Hari, Yoko Ono, Edith Piaf, Taylor Swift) nebo jména typu Janů, Petrů, Kočí (mají tvar 2. pádu).
Některé jazyky mají své vlastní způsoby přechylování a ty pak čeština také akceptuje. A tak třeba islandská první prezidentka světa Vigdís Finnbogadóttir byla dcerou Finnboga a dóttir označuje její pohlaví coby potomka. Můžeme ji tedy psát Finnbogadóttir nebo Finnbogadóttirová. Otec řecké atletky Marie Polyzu se jmenuje Polyzos, a tak si čeština vystačí i s jejím již jednou přechýleným jménem Polyzu, ale můžeme psát i Polyzuová. A podobně to je i u litevštiny nebo lotyštiny. Obě podoby jsou v češtině možné ve více případech. Ať už jsou to třeba španělská víceslovná příjmení, kdy první může zůstat nepřechýlené (Isabel Sánchez Vegarová), nebo třeba jména šlechtických dam, kde je možné úplně vše (Maria Anna Lobkowicz / z Lobkowicz / Lobkowiczová).
Ale pozor, ač je Ursula von der Leyen v překladu Uršulou z Leyenu, i její příjmení se přechyluje na von der Leyenová.
Speciální kapitolou jsou jména orientální, kdy je třeba myslet na to, že Číňané, Korejci a Vietnamci mají prohozené pořadí křestního jména a příjmení. Přechylovat pak můžete, ale trendem je spíš jména ponechávat v původní podobě. Česko tedy navštívila tchajwanská premiérka Cchaj Jing-wen, kdežto první dáma Číny Pcheng Li-jüan se k nám asi nechystá. U japonských jmen je však pořadí stejné jako u nás a tendence k přechylování jsou daleko silnější. Japonská oštěpařka trénující v Česku je tak běžně uváděna jako Haruka Kitagučiová.